KITZBERGER KRISTIAN

Pro Kristiána Kitzbergera je nejcharakterističtější animální figurální tvorba v návaznosti na formu, kterou ztělesňuje zkratkou v oceli, tu doplňuje sklem a bronzem.

*15.5.1990 v Bratislavě

Studia:

2009–2013
SUPŠ Turnov – Obor umělecký kovář (ak. soch. Jan Mastník, Jaroslav Válek)

 2013 - 2017
UMPRUM Praha – Ateliér sochařství

2018 - současnost
UMPRUM Praha – Ateliér intermediální konfrontace

 

Mimo studium žije a tvoří v Rožnově pod Radhoštěm.

Od roku 2008 se účastnil několika mezinárodních setkání uměleckých kovářů Hefaiston, na kterých získal v roce 2013 ocenění - 1. místo za soubor vystavených děl v kategorii volná tvorba a komorní plastika, a v roce 2016 mimořádnou cenu za dílo Úděl života jako hra osudu.
V letech 2015–2016 absolvoval dvě mezioborové stáže na UMPRUM : Ateliér K.O.V u Evi Eisler a Ateliér sklo u Ronyho Plesla.
V roce 2017 dokončil bakalářské studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v Ateliéru sochařství u Dominika Langa.
S
oučasně studuje na UMPRUM  magisterské studium v Ateliéru intermediální konfrontace u Jiřího Davida. Účastnil se řady kolektivních výstav.

Ve své práci vyjadřuje současné ekologické, politické a sociální poselství a otázky konzumizmu, které reflektuje metaforami a symboly v kovové plastice.

Úvahy – poznámky 

„Kov je pro mě osobní materiál, kterým se rád vyjadřuji. Skrze něj si uvědomuji určitou stálost i dočasnost. Má vlastní pnutí, výrazovou i modelační energií, je tvárný a přitom tuhý, vyzařuje s něj klid i napětí. Poskytuje mi nezávaznou volnost v zpracování moji myšlenky. Je houževnatý jako příroda sama. Vyhovuje mi jako prostředek k vyjádření mých úvah, pocitů, emocí a uměleckých otázek. Konzumní způsob života dnešní uspěchané doby se mění a člověk v ni. Ve své tvorbě reaguji na konfrontační společenské témata, informační mediální bombardování, které vede k otupování mysli i vlastního názoru.“  

Kořist (amphora)
V tomto objektu jsem přímo vycházel z ryby, kterou jsem kamufloval v amfoře. Hrál jsem si s myšlenkou proměny, zakrytí a s optickou iluzí. To co vidíme jako jednotlivostí může být mihotavý celek. Tak nám uniká i příroda, nejsme s ní v jednotě. Příroda se nám ztrácí a proměňuje v mrtvé věci. Nebudeme chytat ryby, ale plasty a odpad, nebo i jiné produkty lidského zájmu, avšak z toho se nenajíme. V amfoře se skladovalo především jídlo, ale naším přístupem se muže stát, že nám zůstanou jen prázdné nádoby. Podmaňujeme si všechno v nenasytném chtíči pustošíme přírodu a zároveň se sami chytáme do vlastních sítí a omezení, kde se stáváme zajatci vlastních limitů.

Zika
„Zamýšlím se nad rafinovaností přírody. Objekt ZIKA ztělesňuje přenašeče a nepřímo odkazuje k přenášejícímu viru skrze komáry a pohrává si s nevědomostí skryté hrozby, bodajících přenašečů ukrytých v nenápadnosti něžné poetiky, travin a rákosu.“

  

         

 

Kontakt: facebook.com/kristian.kitzberger

SUPŠ a VOŠ

Skálova 373, 511 01 Turnov

spojovatelka, domov mládeže
+420 481 321 232 
ředitelna
+420 481 324 323